Máte opravdu hlad? Nebo Vás k jídlu žene to, co během dne prožíváte? Výživa je základní potřebou pro udržení života, ale opravdu nás k lednici vede vždy jen snaha pokrýt základní potřeby?
Lidé nejedí vždy z výživových důvodů. Potraviny se někdy konzumují k uspokojení psychických, nikoli biologických potřeb. V tomto bodě je velmi důležité uvědomit si svou skutečnou potřebu. Pojďme se společně podívat, zda mají naše emoce vliv na to, jak jíme!
Co je emoční hlad?
Emoční jedení je způsob stravování, který vzniká pouze jako reakce na prožívané emoce, nikoli kvůli pocitu hladu, času jídla nebo společenské nutnosti. Lze jej také definovat jako sklon lidí jíst jako způsob, jak se vyrovnat s negativními emocemi, jako je úzkost, skleslá nálada, hněv a stres. Jinými slovy, jde o to, že nás naše emoce vedou k jídlu.
KTERÉ EMOCE NÁS ŽENOU K JÍDLU?
Nuda Být znuděný nebo nemít co dělat je důležitým a častým spouštěčem emočního jedení. Mnoho lidí má sklon obracet se k jídlu, aby tuto prázdnotu zaplnili, když nežijí aktivní život a nemají co dělat.
Zvyky: Jde obecně o chování získané z naší minulosti. Příkladem je situace, kdy je dítě za každý úspěch odměněno čokoládou. Když pak vyroste a dosáhne velkého úspěchu, chce se odměnit čokoládou a má sklon ji sníst.
Únava: Jíst, když jsme unavení, je bezděčné jednání. Jídlo funguje jako reakce na to, že už nechceme dělat určitou činnost, a slouží k uspokojení emocí.
Společenské vlivy: Přátelé nás jako společenští činitelé podněcují k jídlu.
Stres: V jedné studii byli zkoumáni vysokoškolští studenti a bylo zjištěno, že stres ovlivňuje stravovací chování mužů i žen; muži však při stresu jedí méně a ženy více. Studie také ukázala, že když stres dosáhne vysoké úrovně, spouští emoční jedení.
Radost, hněv, stres i smutek: Výzkum na 757 dospívajících zjistil, že emoce jako radost, hněv, stres a smutek přímo ovlivňují stravovací chování studentů i studentek.
Úzkost: Hearon a kolektiv ve své studii uvedli, že úzkost a emoční jedení spolu souvisejí a lidé mají sklon jíst, aby se s úzkostí vyrovnali.
Jak vzniká cyklus emočního hladu?
Lidé, kteří se potýkají s problémem emočního jedení, pociťují po jídle úzkost o své zdraví a kontrolu hmotnosti; s touto úzkostí mají sklon jíst znovu a po čase se situace neustále opakuje jako začarovaný kruh.
Po kterých potravinách saháme častěji?
Řada studií naznačuje, že fyziologické změny spojené s jídlem regulují náladu a spouštějí emoční jedení. Z těchto studií vyplývá, že ke změnám nálady dochází zejména při konzumaci potravin s vysokým obsahem sacharidů. Potraviny bohaté na sacharidy a chudé na bílkoviny totiž zvyšují hladinu tryptofanu v krvi a aktivitu serotonergních systémů v mozku, takže se emoční stav člověka po jídle zlepšuje se stoupající hladinou serotoninu v mozku. Lidé pak mají sklon sahat po jídlech s nadbytkem kalorií.
Jak se s tím vyrovnat!!!
POCIT HLADU JE TŘEBA SE NAUČIT ROZPOZNÁVAT: Když má člověk opravdu hlad, objevují se příznaky jako kručení v břiše. Pokud jsou signály hladu méně zřetelné, mohou se dostavit potíže se soustředěním a podrážděnost. Není-li přítomen žádný z těchto příznaků, fyziologický hlad nenastal a jídlu je třeba se vyhnout, protože je čistě emoční.
JE TŘEBA SI VÉST JÍDELNÍČEK: Člověk by si měl každý den zapisovat, co jí a jaké emoce přitom prožívá. Kromě záznamu toho, co snědl, když měl opravdu hlad, si tak dokáže uvědomit, že jí více pod vlivem emocí, jako je smutek a hněv, a dokáže se ovládnout. Nezapomínejme, že řešení problému, jehož příčinu známe, se hledá mnohem snáze. Například člověk, který zjistí, že má sklon jíst ve stresu, se může v takové situaci místo jídla vydat na příjemnou procházku na čerstvém vzduchu.
LZE VYTVOŘIT SÍŤ PODPORY: Setkávání s lidmi s podobnými problémy může být při zvládání emočního jedení účinné.
LZE NAJÍT JINÉ OBLASTI ZÁJMU: Nalezení nových zájmů může být účinnou metodou, jak posílit nízké sebevědomí. Člověk se tak může věnovat nové vášni a je méně pravděpodobné, že bude hledat emoční uspokojení v jídle.
LZE VYHLEDAT POTŘEBNOU POMOC: Když se člověk s emočním jedením nedokáže vyrovnat sám, měl by k změně chování vyhledat odbornou pomoc. Zvládání emočního jedení tak může být účinnější.
